Tato webová stránka používá cookies

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookies. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby.

Otázky a odpovědi

Dotaz č.5

Zákon č. 373/2011 Sb., kterým se zavádějí pracovnělékařské služby začal platit od dubna letošního roku. Přece není možné tak rychle zajistit všechno, co požaduje. Kde máme hned sehnat lékaře k zajištění těchto nových služeb? Nejde nějak legálně odložit či posunout zajištění těchto nových povinností?

Odpověď

Předem je třeba říct, že zákon č. 373/2011 Sb. je platný dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, to je ode dne 8. prosince 2011. Nabytí účinnosti bylo stanoveno prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení; to znamená od 1. dubna roku 2012. Od tohoto data je zrušen zákon č. 20/1966 Sb., který upravoval závodní preventivní péči (ust. § 9, § 17, § 18a, § 35a, § 40) a je právně účinný zákon č. 373/2011 S., který nově reguluje pracovnělékařské služby nahrazující dosavadní závodní preventivní péči.

Zákonodárce si byl vědom toho, že praxe potřebuje nějakou dobu, aby dokázala zajistit podmínky pro zajišťování pracovnělékařských služeb podle nových požadavků. Zakotvil proto do zákona č. 373/2011 Sb., přechodné ustanovení (ust. § 98), které stanoví, že „pracovnělékařské služby lze poskytovat podle dosavadních právních předpisů upravujících poskytování závodní preventivní péče nejdéle po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona“. Znamená to tedy, že plně vyhovět novým požadavkům na zajišťování pracovnělékařských služeb je zaměstnavatel povinen nejpozději do 31. března 2013.

Přechodné období se však nevztahuje na finanční úhrady závodní preventivní péče; povinnost zaměstnavatele hradit závodní preventivní péči v rozsahu stanoveném pro pracovnělékařské služby podle zákona č. 373/2011 Sb., platí již od 1. dubna 2012.

JUDr. Anna Janáková
Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, číslo 1/2012, 19. ročník, vydává ROVS.

Dotaz č.4

Máme zájem na zvýšení bezpečnosti práce a požární ochrany a chtěli bychom v naší firmě nainstalovat kamerový systém. Naším záměrem není sledovat určitá konkrétní pracoviště a např. kontrolovat práci obsluhy pomocí kamer, ale o včasné rozpoznání havárie, požáru nebo pracovního úrazu. Neradi bychom se dostali do konfliktu se zákonem na ochranu osobnosti.

Odpověď

Právní režim provozování kamerového systému ve firmě je odvislý od skutečnosti, zda:

a) je instalován kamerový systém k přímému přenosu a sledování monitorovaného prostoru bez záznamu, tedy bez uchovávání informací a následného zpracování a vyhodnocování, nebo

b) jsou v záznamovém zařízení uchovávány informace a pořizované záznamy (vybrané informace) lze využít k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním.

V prvním případě – pouhé monitorování sledovaných míst (včetně fyzických osob) prostřednictvím kamerového systému z hlediska zákona č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není považováno za zpracování osobních údajů podle citovaného zákona, protože postrádá úroveň podmínek pro zpracování osobních údajů ve smyslu ust. § 4 písm. e) citovaného zákona a nepodléhá proto režimu zákona č. 101/2000 Sb.

V druhém případě - když se údaje získané kamerovým monitorováním prostoru uchovávají v záznamovém zařízení (obrazové nebo zvukové nebo obojí), pak jsou tyto údaje osobními údaji za předpokladu, že na základě těchto záznamů je možné přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu. Podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2006 je fyzická osoba identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky (zejména obličej) a na základě propojení rozpoznávacích znaků s dalšími disponibilními údaji je možná plná identifikace osoby. Osobní údaj pak ve svém souhrnu tvoří ty identifikátory, které umožňují příslušnou osobu spojit s určitým, na snímku zachyceným, jednáním. V tomto případě (pokud je možné identifikovat konkrétní fyzické osoby) podléhá kamerový systém ve firmě režimu zákona č. 101/2000 Sb. Zpracování osobních údajů provozováním kamerového systému je v tom případě přípustné jen za podmínek stanovených zákonem č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Podmínkou jeho zavedení je registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů; registrační formulář je k dispozici na: http://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=29&submenu=31&loc=487.

Zpracováním osobních údajů se rozumí jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky; jde především o shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace.

Pokud firma bude instalovat kamerový systém, musí splnit další povinnosti uložené ust. § 316 odst. 2 a odst. 3 zákoníku práce.

- jn -
Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, číslo 1/2012, 19. ročník, vydává ROVS.

Dotaz č.3

Zajímalo by mne, jak je to ve skutečnosti s kouřením elektronických cigaret na pracovišti, neboť jejich výrobci i uživatelé tvrdí, že tyto cigarety nevylučují škodlivé látky, a proto se mohou používat i ve vnitřních prostorách, kde pracují i nekuřáci. Stejný názor jsem slyšel i na přednášce, týkající se zajišťování dodržování právních předpisů v oblasti BOZP.

Odpověď

Je všeobecně známo, že podnětem pro vývoj elektronické cigarety (dále jen „EC“) byly olympijské hry v Číně naplánované na rok 2008. Pro vylepšení obrazu čínských ulic zaplněných nedopalky cigaret se EC vyvíjela již od roku 2000. Jedna čínská společnost si EC nechala patentovat a v současné době patří k největším jejím výrobcům na světě. Co však ve skutečnosti je EC? Je to baterií napájený elektrický obvod v trubičce, která připomíná cigaretu. EC slouží k inhalaci dávek nikotinu, který je nesený v odpařovaném propylenglykolu. Principem EC je, že pokud začne fyzická osoba (kuřák) vdechovat vzduch, který prochází zařízením v trubičce, je aktivováno topné tělísko, což vyvolá odpaření dávky ze zásobníku, který je v oblasti „filtru“ cigarety. Na druhém jejím konci je led dioda, která je průchodem vzduchu také aktivována a která simuluje skutečné hoření tabákové cigarety. Z dostupných internetových zdrojů lze zjistit, že v některých zemích je prodej EC a její užívání nelegální, jako např. v Austrálii. V jiných zemích podléhá prodej nikotinových ampulí přísné registraci podobně, jako je tomu u opiátů, např. na Novém Zélandu. V dalších zemích lze EC používat, ale prodej nikotinových náplní a jejich prodej a nákup jsou nelegální a uživatelé si je musí vozit ze zahraničí.

Jedním z důvodů přísných opatření na kouření EC v některých státech je, že sice dílčí toxikologické studie prokázaly v EC méně škodlivých látek, než obsahuje tabákový cigaretový kouř, např. EC neobsahuje kysličník uhelnatý, dehet a řadu dalších sloučenin vznikajících při kouření, ale EC stále obsahuje jiné látky a především nikotin, který je hlavním důvodem proč vzniká závislost na kouření. U nikotinu bylo jednoznačně prokázáno jeho mnohostranně negativní působení na zdraví uživatelů. Je třeba zdůraznit, že nikotin působí kromě jiného i jako karcinogen. Dále EC neškodí na zdraví uživatelů samých, ale působí negativně i na ostatní lidi, a to proto, že způsob jejího užívání odpovídají kouření tabákových cigaret, např. i při kouření EC se musí přerušit práce pracovníků/zaměstnanců anebo pracovníci/zaměstnanci musí dodržovat požadavky na vyloučení kouření na některých pracovištích se zvýšeným rizikem. Nehledě na to, že organismus kuřáka EC i tímto způsobem dostává svou dávku mimořádně nebezpečné drogy. Proto nelze v rámci prevence poškozování zdraví kuřáků považovat kouření EC za bezpečnou anebo bezpečnější alternativu kouření nebo dokonce formu odvykání kouření. Ostatně některé státy se k této otázce již vyjádřily a varují své občany před jejím používáním.

Z uvedeného, co bylo řečeno o EC vyplývá, že praxe s ohledem na technický rozvoj v této oblasti předběhla stávající pracovně právní úpravu, zejména v § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce, pokud se jedná o zákaz kouření na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni i nekuřáci. Je prokázáno, že EC škodí inhalováním nikotinu, tj. inhalováním návykové látky všem jejím uživatelům, ale průvodní znaky tohoto způsobu užívání nikotinu a jeho negativní vliv na ostatní, kteří dodržují zásadu, že nekouřit je zdravé, nelze opominout. Zde je vhodné připomenout staré latinské přísloví „exempla trahunt“ (příklady táhnou), a to v negativním smyslu tohoto slova. V zásadě lze uvést, že normální je nekouřit, nebýt závislý na drogách, mezi které patří i nikotin, neničit si zdraví a současně nebýt příkladem jiným osobám pro tento způsob poškozování zdraví. Proto zásadu zákazu kouření na pracovištích bude třeba v budoucí pracovně právní úpravě obohatit o ustanovení, ve kterých bude vyloženo, co je kouření (zda jen kouření tabákové cigarety anebo i kouření EC, kouření vodní dýmky apod.) a zda je takto upravený zákaz na pracovišti absolutní nejen s ohledem na prevenci předcházení poškozování zdraví zaměstnanců i ostatních osob na pracovišti, a to i z hlediska BOZP na pracovištích.

Domnívám se, že do té doby než bude tato pracovně právní úprava schválena, je třeba vycházet při výkladu platné právní úpravy ze zákazu kouření na pracovišti i EC, a to proto, že z této zákonné povinnosti nekouřit na pracovištích nejsou v platné právní úpravě povoleny žádné výjimky pro kouření EC. Dále lze uvést, že pokud se kuřáci domáhají svobody kouřit a být závislí na nikotinu zařazeném mezi návykové látky, tak jejich právo končí tam, kde začíná v rámci demokratické společnosti právo nekuřáka na neohrožování svého zdraví nejen cigaretovým kouřem z tabákové cigarety, ale i příkladem, že kouření EC je zdravotně nezávadné a pro zajišťování BOZP na pracovišti bezpečné. Příklady některých okolních států v prosazování preventivních zásad ochrany zdraví, včetně zákazu kouření EC na pracovišti, by se mohly stát nejen s ohledem na požadavky zachování zdraví do vyššího věku s ohledem na pozdější vznik nároku na starobní důchod pro nás vzorem, ale i s ohledem na rostoucí náklady na zdravotní péči státu i nás občanů.

JUDr. Anna Samková

Dotaz č.2

Doslechl jsem se, že se něco změnilo v platnosti osvědčení z odborné způsobilosti v prevenci rizik. Zkoušku jsem vykonal v roce 2007 a mám osvědčení bez omezení délky platnosti. Opravdu je v této oblasti něco nového?

Odpověď

Ano, vyšla novela zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Tato novela vyšla pod číslem 365/2011 Sb. a vstoupila v účinnost dnem 1. ledna 2012.

V přechodných ustanoveních se uvádí, že: „Odborná způsobilost fyzické osoby k plnění úkolů v prevenci rizik a odborná způsobilost fyzické osoby k činnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, která byla získána do 30. června 2008 podle zákona č. 309/2006 Sb. na dobu neurčitou, se považuje za splněnou nejdéle do 1. ledna 2014.“

Pro ty, kteří vykonali zkoušku u ROVS – Rožnovského vzdělávacího servisu s. r. o. se jedná o vydaná osvědčení od čísla ROVS/01/001/2007 ze dne 11. 5. 2007 do čísla ROVS/26/601/2008 ze dne 26. 6. 2008. Tato osvědčení jsou platná do 1. 1. 2014.

Aktuální znění zákona č. 309/2006 Sb. je k dispozici na webových stránkách www.rovs.cz v sekci Ke stažení.

Mgr. Marcela Dobřanská
ROVS – Rožnovský vzdělávací servis s. r. o.
Publikováno v časopisu: Poradce BOZP – otázky a odpovědi, číslo 1/2012, 19. ročník , vydává ROVS.

Dotaz č.1

Dobrý den, mám dotaz k výuce na vašich seminářích dne 16. 5. 2012 v Ostravě a dne 21. 9. 2012 v Hluboké nad Vltavou (lektor Ing. Bc. Valta) ohledně regálů. V programu je popsáno, že účastník semináře získá znalosti, se kterými může bez vynaložení dalších finančních nákladů zaměstnavatele provádět vlastními silami statické výpočty nebo dynamické simulace před uvedením regálů na trh členské země EU, roční/běžnou kontrolu technického stavu při provozu regálů nebo provádět zátěžové zkoušky, včetně vyhotovení potřebné dokumentace. Nějak se mi nezdá, že po absolvování jednodenního kurzu se ze mě tedy stane statik s úředním dokladem pro posouzení a výpočtu nosnosti regálů. Nebo tomu špatně rozumím?

Odpověď

V popisu rozsahu informací, které získá účastník semináře jsou ty, které jsou pro zaměstnance, pověřeného prováděním pravidelných kontrol regálů, stěžejní. Neklademe si za cíl během jednoho dne „vytvořit“ statika s úředním dokladem (např. jako ČKAIT). Pro provádění statických výpočtů a dynamických simulací existují výpočetní programy, se kterými bude účastník seznámen, aby věděl jak má takový výpočet vypadat a kde najít postupy pro jejich ruční výpočty.

Pro provádění pravidelných kontrol regálů není ze zákona určena specifická odborná způsobilost, ale zaměstnavatel, který pověří vlastního zaměstnance prováděním odborných prací, musí doložit splnění požadavků § 103 (odstavce 2 a 3) zákoníku práce. To znamená, že zaměstnavatel musí doložit, že vlastní zaměstnanec věděl proč, co a jak má provádět. A právě tyto informace absolventi semináře získají. Zaměstnavatel pak může doložit splnění požadavků zákoníku práce získaným osvědčením o absolvování odborného kurzu pro provádění kontrol technického stavu regálů ve smyslu NV č. 378/2001 Sb. a NV č. 101/2005 Sb.

Ing. Bc. Miroslav VALTA