Otázky a odpovědi

....
• 27
• 28
• 29

Dotaz č.165

Jak uplatňovat § 3 odstavec 7 „Značky označující riziko střetu osob s překážkami tvoří střídavé žluté a černé pruhy stejné velikosti v úhlu 45 stupňů.“ z nařízení vlády 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. Dotaz se týká pouze střetu osob s překážkou. Používá se pouze šrafování zprava doleva, nebo i zleva doprava a to vždy, aby šrafování směřovalo do středu komunikace (podobně jako u silničního provozu)?

Odpověď

Nařízení vlády 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, a ČSN ISO 3854-1, čl. 11 Navrhování bezpečnostního značení, neřeší směr sklonu šrafování. Oba předpisy stanovují „pouze“ potřebu pravidelného střídání žlutých a černých pruhů pod úhlem 45°.

Jelikož není striktně stanoven směr sklonu šrafování, je možno stanovit opatřením při hodnocení rizik, že sklon šrafování bude přizpůsoben směru potřebnému k pohybu osob při obcházení nebo objíždění překážky (např. na svislé překážce – sklon vpravo = obejdi vpravo, sklon vlevo = obejdi vlevo), přičemž směrování má především psychologický účinek.

V souvislosti s dotazem upozorňuji na relativně novou ČSN ISO 3864-1 (01 8011) Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek a bezpečnostního značení, vydané v prosinci 2012 s účinnosti od 1. 1. 2013. Tato norma ve výše uvedeném článku stanovuje i jiné barevné kombinace včetně jejich významu a použití (žluto-černá, červeno-bílá, modro-bílá, zeleno-bílá).

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.164

Při výkonu pečovatelské služby dochází k tomu, že pečovatelka musí manipulovat s imobilními klienty – pro manipulaci s takovými klienty jsou zpracovány standarty ošetřovatelské péče. Tyto standarty však neřeší požadavky na BOZP při všech úkonech spojených s manipulací. V případě, že klient je zcela nepohyblivý a je nutný jeho přesun v prostorách bytové jednotky (např. z postele do koupelny), se toto doposud provádí takto: dvě pečovatelky přesunou klienta na posteli do plachty, následně ho zvednou a přenesou na dané místo. Při tomto úkonu vzniká rozpor s platnou legislativou, že žena může zvedat a přenášet břemena o hmotnosti do 20 kg. Jak toto řešit? Pochopitelně z úsporných důvodů nejsou organizace – většinou příspěvkové – vybaveny špičkovými pomůckami, které by zdravotní riziko pečovatelek omezilo.

Odpověď

Podle § 28 NV č. 361/2007 Sb., v platném znění se za ruční manipulaci s břemenem pokládá též zvedání a přenášení živého břemene (v tomto případě klienta).

Dle § 5 zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř.

Tedy organizace je povinna zajistit, aby byly pro manipulaci stanoveny bezpečné pracovní postupy a to bez vhodného zvedacího zařízení či manipulační pomůcky pro přesun imobilních pacientů je často skoro nemožné.

Aby organizace neporušovala požadavky zákona 309/2006 Sb. je tedy povinna přednostně nakupovat zvedáky, vozíky a jiné manipulační pomůcky, které chrání zdraví zaměstnanců, zejména jejich páteř.

Doporučuji poukazovat na problematiku manipulací a porušování zákona při provádění prověrek BOZP; soustavně upozorňovat vedení organizace na neplnění ustanovení zákona; nákup pomůcek zahrnout do dlouhodobých plánů; mít stanoveny (zpracovány) pracovní postupy a školit zaměstnance; apod.

Poznámka: Tato problematika je obdobná ve všech zdravotnických zařízení. Záda zaměstnanců skutečně trpí  a poškození páteře se bohužel neuznává (jako např. u virové hepatitidy) jako nemoc z povolání.

Záleží hodně na technikovi BOZP, jak moc dokáže přesvědčit vedení  o nutnosti nákupu pomůcek a zvedáků. Problém je i ve zdravotnických zaměstnancích, kteří se používání zvedacích zařízení bojí nebo je prý zdržují při práci, takže od vedení organizace ani nepožadují modernizaci a nákup.

Ten postup manipulace, který popisuje tazatel, je absolutně nepřípustný a je nebezpečný i pro klienta!

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.163

Do jaké výšky je možno skladovat palety se zbožím? Konstrukční výška manipulačního motorového vozíku dovoluje ukládat manipulační jednotky do určité maximální výše. Ovšem ve skladech z důvodu úspory skladovacího místa jsou tyto ukládány pomocí vozíku tak vysoko, že hrozí jejich zborcení.

Odpověď

V tomto případě se jedná o stohování manipulačních jednotek s porušováním bezpečnostních předpisů pro jejich skladování a manipulaci s nimi.

Zaměstnavatel musí mít pro každý sklad zpracován „Místní řád skladu“, který má obsahovat požadavky stanovené v článku 4.1.1 ČSN 26 9030 Manipulační jednotky – Zásady pro tvorbu, bezpečnou manipulaci a skladování. Dále musí zajistit dodržování nařízení vlády 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, zejména § 3, odst. 4 a článek 10. přílohy. Obsah řádu skladu se řídí konkrétní situaci skladu (rozměry, způsob skladování, druh skladovaných manipulačních jednotek apod.).

Pro stohování manipulačních platí ustanovení čl. 4.4 výše uvedené normy, přičemž je stanoveno, že manipulační jednotky musí být označeny stohovací nosnosti a/nebo stohovací výškou a/nebo počtem vrstev, přitom tyto hodnoty nesmí být překročeny. Pokud manipulační jednotky nejsou takto označeny, musí být stohovány pouze za předpokladu splnění požadavku čl. 4.4.3.

Stohování poškozených manipulačních jednotek je zakázáno (čl. 4.4.14).

Stohovat lze pouze označené manipulační jednotky (čl. 4.4.15). Povinnost takto označit manipulační jednotku má ten, kdo ji vytvořil. Pokud manipulační jednotka není označena, musí být postupováno podle čl. 4.3.3.

Výška stohu je tedy dána nosností nebo výškou nebo počtem vrstev stohovaných manipulačních jednotek a zdvihem manipulačních zařízení nebo prostředků. Tyto údaje musí být uvedeny v „Místním řádu skladu“.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.162

Může držitel osvědčení  o odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti BOZP školit obsluhu řetězové pily, obsluhu křovinořezu, řidiče vysokozdvižných a manipulačních vozíků, lešenářů  (montáž a demontáž dočasných konstrukcí)?

Odpověď

Pro adekvátní odpověď je potřeba nahlédnout do historie školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Způsob školení obsluhy motorové pily řešila vyhláška 42/1985 Sb.,  o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými řetězovými pilami. Způsob školení obsluhy křovinořezu nebyl v té době konkrétně řešen, protože strunová sekačka byla vynalezena v USA v roce 1970 (později pak křovinořez), a na náš trh se dostaly až po roce 1989.

Způsob školení řidiče vysokozdvižných a manipulačních motorových vozíků byl řešen technickou normou ČSN 26 88..

Způsob školení lešenářů byl řešen původně vyhláškou 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, šestá část „stavební a montážní práce“. Posléze byl způsob zakotven ve vyhlášce 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích.

Ve všech případech bylo školení prováděno lektory s příslušným oprávněním ke školení.

Harmonizaci předpisů a norem byla zrušena povinnost provádět tato školení lektory s oprávněním, a Zákoníkem práce je stanovena povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Přitom je zaměstnavatel povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně opakováno; v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.

Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, stanovuje, že zaměstnavatel je povinen stanovit pracovní postupy a organizaci práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, včetně zapracování a seznámení zaměstnanců s požadavky, uvedenými v příloze tohoto nařízení.

Norma ČSN ISO 3691 + Amd 1 v článku 14.2.1 stanoví, že motorový vozík může řídit a provozovat pouze vyškolená a k tomu oprávněná osoba, ČSN 26 8805 v článku 3.3.3 stanoví, že manipulační vozíky a jejich přídavná zařízení se obsluhují podle návodu k používání.

V příloze nařízení vlády 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, části VII. „Dočasné stavební konstrukce“ je stanoveno, že lešení lze montovat, demontovat nebo podstatným způsobem přestavovat jen v souladu s návodem na montáž a demontáž obsaženým v průvodní dokumentaci a pod vedením osoby, která je k tomu odborně způsobilá. Provádět uvedené činnosti mohou pouze zaměstnanci, kteří byli vyškoleni a jejich znalosti a dovednosti byly ověřeny.

Ve všech uvedených případech určuje způsob školení zaměstnanců zaměstnavatel určením školitele (vlastní zaměstnanec nebo externista). Není tedy zakázáno, aby školení prováděl držitel osvědčení  o odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti BOZP.

Z důvodu dlouhodobé působnosti v oblasti bezpečnosti ochrany zdraví při práci ale doporučuji, aby školitelem byla osoba znalá nejen teorie, ale i praxe, a ověření praktických dovedností bylo součásti ověření znalostí zaměstnance.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.161

Ve firmě je zpracovaná a schválena směrnice dle nařízení vlády 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Nyní firma Horské lázně má v rámci svých aktivit i pracovníka – fyzioterapeuta, který mj. vede „NORDIC WALKING“ (chodí s pacienty na procházky do hor). Z tohoto důvodu chce mezi osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) začlenit i trekingovou obuv a oblečení.

Z mého pohledu se však jedná o sportovní vybavení, což citované nařízení vlády neumožňuje.

Jaký postup je nutno zvolit? Existuje nějaká možnost jako toto vybavení začlenit do směrnice na poskytování OOPP?

Navrhoval jsem, aby citovaný pracovník, např. přes ustanovení v kolektivní smlouvě, dostával finanční příspěvek a vybavení si zakoupil sám, firma to tak řešit nechce.

Odpověď

Nařízení vlády skutečně v § 2 písm. e) stanoví, že ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení není sportovní výstroj a vybavení. V tomto případě se jedná o vybavení, používané pro sportovní činnost. Pokud je používáno v rámci pracovní činnosti, lze některé tzv. sportovní oblečení nebo obuv, použít i jako OOPP v rámci vyhodnocených rizik pracovní činnosti. Adekvátně tomu lze použít ustanovení přílohy 2, kdy jako OOPP jsou stanoveny pro ochranu potápěče potápěčské dýchací přístroje a vybavení – ochrana dýchadel, nebo potápěčské oděvy – ochranný oděv.

V tomto případě bych na základě vyhodnocení rizik poskytoval oděv a obuv proti chladu a dešti a zároveň obuv s podrážkou proti uklouznutí, což může trekingová obuv a oděv splňovat (musí splňovat podmínky právních předpisů – nařízení vlády 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, a ČSN řady 83 27..).

Poskytování OOPP náhradou finančního planění a jeho následným zakoupením zaměstnancem nelze uskutečnit, protože Zákoník práce toto řešení přímo zakazuje v § 104, odst. 5:

„Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.“

Tento způsob by byl možný pouze v případě, že by zaměstnavatel oděv a obuv neposkytoval jako OOPP, ale jako „pracovní stejnokroj“ opatřený označením zaměstnavatele (logo, název, kombinace – netýká se obuvi).

Řešení je možno také konzultovat s Horskou službou.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

....
• 27
• 28
• 29