Otázky a odpovědi

....
• 2
• 3
• 4

Dotaz č.290

Máme starší stroje, ke kterým existuje jen stručný manuál pro obsluhu. Chci prověřit, co vše jsme povinni ze zákona mít ke stroji?  Můžete mi poradit, kde najdu požadavky na minimální dokumentaci?

Třeba i v případě šetření pracovního úrazu, jakou dokumentaci  o stroji po nás budou případně požadovat dozorové orgány?

Máme:

• user manual – návod k obsluze,
• safety instruction – bezpečnostní instrukce (ty jsou zřejmě součástí návodu),
• technical documentation – technická dokumentace,
• ES declaration of conformity – prohlášení o shodě či CE,
• revision report – revize elektrozařízení.

Odpověď

Požadavky na dokumentaci zařízení stanovuje nařízení vlády 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, které určuje v § 4, odst. 2, že zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací a provozní dokumentace musí být uchovávána po celou dobu provozu zařízení (odst. 3).

V § 2, písm. f) je stanoveno, že provozní dokumentací je soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis (např. předpisy pro vyhrazená technická zařízení), nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel.

Průvodní dokumentací je soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení (§ 2, písm. e)).

Pokud se průvodní dokumentace k zařízení nedochovala, je zaměstnavatel povinen požadavky stanovit v místním provozním bezpečnostním předpisu, což je předpis zaměstnavatele, upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele.

Jestliže výše uvedená dokumentace je provozní dokumentací podle uvedeného nařízení vlády, tak vám „pouze“ chybí záznamy o kontrole bezpečnosti zařízení před uvedením do provozu (§ 4 odst. 1) a o následných kontrolách nejméně jednou za 12 měsíců nebo podle četnosti, uvedené v průvodní dokumentaci nebo v technických normách pro bezpečnost zařízení (§ 4, odst. 2).

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.289

Je v předpisech předepsané, že zaměstnavatel musí zajistit pro zaměstnance pitnou vodu v areálu firmy, kde zaměstnanci pracují 8 hodin denně (osamocené pracoviště na okraji vesnice).  Je to nová firma, která se teprve rozjíždí. Užitková voda je dostupná (potřebují ji k technologii výroby).

Navrhovala jsem jim zásobníky na pitnou vodu, ale oni chtějí vědět na základě čeho je to povinnost.

Odpověď

Problematiku pitné vody na pracovišti řeší § 53 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci - Zásobování pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců:

„Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance. Při práci s biologickými činiteli a s látkami a směsmi, působícími dráždění pokožky nebo senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami a směsmi, s látkami a směsmi, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2, s látkami uvedenými v § 16, s chemickými látkami nebo směsmi žíravými nebo chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, při práci ve výrobě kosmetických prostředků, v úpravnách vod a vodovodů, holičství, kadeřnictví, pedikúře, manikúře, kosmetických, masérských regeneračních a rekondičních službách, v provozovnách živností, při nichž je porušována integrita kůže nebo ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, například solária nebo myostimulátory, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro výkon činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou.“

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.288

Jak správně postupovat při venkovní teplotě do 30°C a vyšší než 30°C pro třídu práce I, tedy zaměstnance v kancelářích a laboratořích? Poskytování sice upravuje § 4 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ale pokud teplota na pracovištích dosahuje tabulkových hodnot a venkovní teplota nedosáhne hodnoty 30°C a více, ochranné nápoje se pro třídy práce I a IIa neposkytují? Pokud se poskytují, stačí pitná voda na pracovišti?

Máte nějaké zkušenosti nebo informace, jak ve starých neklimatizovaných budovách toto řeší u jiných subjektů? Poskytují ochranné nápoje nebo přestávky v práci, řeší pracovní dobu úpravou pracovní doby např. posunutím na ranní hodiny nebo pouští zaměstnance domů?

Odpověď

Rozmezí přípustných teplot na pracovištích třídy práce I (20 až 27°C) a IIa (18 až 26°C) je stanoveno v tabulce č. 2, části A, přílohy č. 1 výše uvedeného nařízení vlády.

Pokud je teplota na pracovišti při venkovní teplotě do 30°C u třídy práce I v rozmezí od 31 do 36°C a u třídy práce IIa v rozmezí 27 až 34°C, poskytují se ochranné nápoje podle tabulky č. 6, části A, uvedené přílohy.

Přitom teploty na pracovištích pro třídy práce I a IIa vyšší než 36°C případně 34°C nejsou přípustné, tzn., že zaměstnavatel zaměstnancům zkrátí pracovní dobu nebo je převede na práci, kde tato teplota je přípustná (přičemž jim musí poskytnout ochranné nápoje podle třídy práce a upravit režim práce střídáním s bezpečnostními přestávkami podle části B uvedené přílohy. Také může upravit pracovní dobu tak, aby nezasahovala do odpoledních hodin, kdy teploty bývají nejvyšší, případně jim přidělit práci na jiných pracovištích, kde teploty nepřesahují maximální dovolené.

Protože se v naších podmínkách předpokládá, že na nevenkovních pracovištích s neudržovanou teplotou, kterými jsou uzavřená pracoviště, přirozeně větraná nebo pracoviště, na nichž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, nebudou při venkovních teplotách do 30°C překročeny přípustné teploty platí, že při překročení venkovních teplot nad 30°C, se dodržení přípustných hodnot podle tabulky č. 2 nepožaduje, ale musí být zaměstnancům poskytnuta náhrada ztráty tekutin za podmínek a v rozsahu výše uvedeném, a v případě překročení teplot 36°C nebo 34°C podle třídy práce, bude upraven i režim střídání práce a bezpečnostních přestávek, pokud zaměstnavatel nepřevede zaměstnance na jinou práci.

V případě, že zaměstnavatel zaměstnance nepřevede na jinou práci nebo neupraví pracovní dobu, a vzhledem k tomu, jak je upraven režim střídání práce a bezpečnostních přestávek pro třídu práce I (např. 36°C = 385 min./směna – tabulka č. 1a – aklimatizovaný muž), tak jedinou možností je zkrácení pracovní doby zaměstnance podle tabulek části B výše uvedené přílohy nařízení vlády 361/2006 Sb. s tím, že jde o překážku na straně zaměstnavatele.

Pouze v případě teplot 40°C na pracovišti by se prakticky uplatnil režim střídání práce a bezpečnostních přestávek, protože zde je již stanoven rozdíl v délce maximálně dlouhodobě přípustné době práce za směnu a maximální krátkodobě přípustné době práce za směnu.

Obdobně by se postupovalo u třídy práce IIa.

V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod.

Pokud vám z kohoutků na pracovištích teče pitná voda uvedených vlastností, lze ji použít v tomto případě jako ochranný nápoj.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.287

Obracím se na Vás s dotazem ohledně práce mobilních jeřábů. Kdo zpracovává systém bezpečné práce na práci se zdvihadlem v těchto případech:

a) Objednatel objedná jeřáb AD 20 na stavbu betonové haly

b) Objednatel objednal jeřábnické práce autojeřábem, vázání budou provádět zaměstnanci objednatele.

Práce firma provádí na základě telefonické objednávky. Smlouvy o dílo nemá, občasně u větších, dlouhodobějších zakázek je vystavena objednávka. Musí být pro každou akci smlouva (jeřáb dojede na stavbu, naloží buňku a odjíždí)?

Odpověď

Kdo zpracovává Systém bezpečné práce dle článku 4.1 ČSN ISO 12480-1 Jeřáby bezpečné používání - Část 1, Všeobecně, pro práci s jeřáby a zdvihadly (při použití prostředků pro vázání, zavěšení nebo uchopení břemen, nikoli u zvedáků vozidel, pracovních plošin, výtahů …), není v normě jednoznačně stanoveno.

Každý provozovatel jeřábu však Systém bezpečné práce – provozní předpis pro bezpečný provoz tohoto jeřábu s vhodnými pracovními postupy pro bezpečnou přepravu konkrétního břemene musí mít vydán a jeřáb dle tohoto předpisu provozovat a to i při práci dodavatelským způsobem.

U tohoto dotazu je nutno odkázat i na další požadavky ČSN ISO 12480-1, jejichž neplněním by zaměstnavatelé porušovali ustanovení § 102 Zákoníku práce.

Smluvní požadavky při práci jeřábu řeší článek 4.3 této normy. Dále je nutno upozornit na článek 3.3 definující organizaci zaměstnavatele, který požaduje manipulace s břemeny a na článek 3.9 definující pověřenou osobu, která odpovídá za provoz jeřábu a jedná jménem zaměstnavatele požadujícího manipulace s břemeny, a která dle článku 4.2 zastupuje vedení organizace (zaměstnavatel) požadující manipulace s břemenem. Tato určená pověřená osoba, která musí být náležitě vyškolena a musí mít dostatek zkušeností pro plnění úkolů spojených s přepravou břemen pomocí jeřábu, se mj. určuje pro realizaci Systému bezpečné práce.

(Poznámka - hodně zaměstnavatelů takto znalého pracovníka nemá, neumí stanovit bezpečný pracovní postup pro přepravu břemene jeřábem, nemá ani vazače, kteří by uměli břemeno bezpečně uvázat a uložit a přesto si nenechá manipulaci s břemenem provést dodavatelskou firmou s potřebným vybavením, osobami a zkušenostmi, ale nutí své zaměstnance přepravu provádět!!!).

Je nutno upozornit rovněž na § 101 odst. 3 Zákoníku práce, který předepisuje spolupráci při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vzájemné písemné informace o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, a v neposlední řadě koordinaci při plnění úkolů dvěma nebo více zaměstnavateli na společném pracovišti, k čemuž při popisované práci dochází.

Když pomineme finanční záležitosti, smluvní ujednání by mělo tedy řešit celou řadu podmínek, za kterých bude práce dodavatelským způsobem provedena. V Systému bezpečné práce je nutno někdy stanovit např. i bezpečný dojezd jeřábu na stavbu, dostatečnou únosnost podloží v místě práce, eliminaci rizik při práci v blízkosti el. vedení, kvalifikaci vazačů i jeřábníka a jejich prokazatelné seznámení se stanoveným postupem práce apod.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.286

Může školské pracoviště (základní škola, zřizovatel obec) kontrolovat pracovník Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství dle zákoníku práce § 322, když na škole nepůsobí odborová organizace a žádný ze zaměstnanců není ani tzv. individuální člen?

Kontrole se nebráním, alespoň odhalí to, co jsme přehlédli, jde jen o princip.

Odpověď

Dle ustanovení § 322 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je možno provádět kontroly prostřednictvím Svazových inspektorů ČMOS a to bez rozdílu, zda tam místní odporová organizace působí či nikoli. Toto je dáno dle mého zjištění dohodou mezi Ministerstvem školstvím a ČMOS. ČMOS zastupuje nejen „odboráře“ a vyjednává za všechny zaměstnance ve školství. Z tohoto důvodu je právě k zajištění zpětné vazby jak zaměstnavatel plní povinnosti na úseku BOZP vůči zaměstnancům. Kontrolní činnost je definována spíše jako metodicko kontrolní činnost a neplynou z ní finanční sankce.  Spíše jde o to, aby ředitel školy získal zpětnou vazbu o stavu své dokumentace BOZP za kterou odpovídá a předkládal by ji kontrolním orgánům (OIP atd.) v případě šetření úrazů apod. Svazový inspektor nemůže kontrolovat zřizovatele apod. Jeho pravomoci sahají tam, kde je škola zapsána v síti škol.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

....
• 2
• 3
• 4