Otázky a odpovědi

....
• 29
• 30
• 31

Dotaz č.155

V květnu 2013 při manipulaci s břemenem o váze 19 kg ucítil zaměstnanec bolest v třísle. Toto nahlásil, událost byla zapsána a pokračoval v práci. Do práce chodil ještě dalších 8 dní, pak navštívil lékaře. Lékař do Posudku o bolestném po ukončení  PN napsal „zjištěna tříselná kýla“. Do poznámky (bod 6) formuláře dopsal: ve vyhlášce č. 440/2001 Sb. není hodnocení tříselné kýly, proto hodnoceno podle odstavce S 39.0 poranění svalu a šlachy břicha. 6.6.2013 –hernioplastika pravé tříselné kýly, rozrušení srůstů“.

Zaměstnanci odškodňovací komise naší firmy přiznala plné odškodnění tohoto pracovního úrazu. Kooperativa odmítá plnění, protože kýla není ve vyhlášce. My trváme na svém, protože v hodnocení bolestného je uvedeno poranění svalu …. atd. V posledním (asi třetím) dopise Kooperativa napsala, že vyřazuje tento úraz z evidence.

Odpověď

Předpokladem vzniku úrazu, je proběhlý úrazový děj, při kterém k poškození zdraví zaměstnance došlo. Za úrazový děj, v jehož důsledku došlo k poškození zdraví, považuje:

• zákoník práce (ust. § 380 odst. 1) takové poškození zdraví zaměstnance, pokud k nim došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. 
• judikatura i případy náhlého porušení zdraví, které bylo způsobeno krátkodobými zevními vlivy, např. byl-li zaměstnanec při práci, na kterou není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu^*/. Tato námaha musela pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Stejným způsobem je nutné posuzovat jak námahu z tělesné, tak i z duševní práce. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.

Z dotazu vůbec nevyplývá, jestli zaměstnanec manipuloval s takovými břemeny běžně, či to byla výjimečná situace, která byla blízká v judikatuře popsaným případům.

Zaměstnavatel zřejmě posoudil vzniklé poškození zdraví na základě judikatury tak, že k úrazovému ději došlo působením vlastní tělesné síly za shora popsaných podmínek (práce, na kterou nebyl zvyklý, která byla nepřiměřená….. atd.).

Domnívám se, že pojišťovna pro takovou kvalifikaci nenašla důvody, že ve vzniklém poškození zdraví postrádá úrazový děj a považuje vzniklé poškození zdraví za poruchu zdraví vzniklou stárnutím organismu, tedy za obecnou zdravotní poruchu;  v takovém případě kýlu považuje za obecné onemocnění a nikoliv za poškození zdraví vzniklé pracovním úrazem. Pojišťovna tak zřejmě považuje škodu, kterou zaměstnavatel zaměstnanci uhradil za škodu hrazenou na rámec stanovený právními předpisy.

Zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna nahradila škodu (refundace náhrady), která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Na druhé straně pojišťovna nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy.

V dané situaci jde o spor v posouzení vzniklého poškození zdraví, zda se jedná o úraz resp. pracovní úraz. Spor může rozhodnout jenom soud na základě žaloby, aby pojišťovna nahradila zaměstnavatelem hrazenou škodu zaměstnanci vzniklou pracovním úrazem. U soudu bude třeba prokázat, že došlo k úrazovému ději (buď podle zákoníku práce, nebo ve smyslu judikatury) a že vzniklá škoda má příčinnou souvislost s úrazovým dějem – a že tedy zaměstnavatel nahradil škodu v rámci stanovených právních předpisů.

---

^*/ Zákon č. 266/2006 Sb.,  o úrazovém pojištění zaměstnanců, jenž nabude právní účinnosti l. ledna 2015,  již obsahuje i tento aspekt úrazového děje v definici pracovního úrazu v ust. § 10: „Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

- jn -
Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.154

U naší zaměstnankyně byla zjištěna nemoc z povolání. V současné době je paní  uschopněna. Zaměstnankyně již nesmí vykonávat původní profesi, na základě lékařského posudku vydaného Klinikou pracovního lékařství v Hradci Králové. Nyní potřebujeme vyjádření ke zdravotní způsobilosti k práci od závodního lékaře. Lékař nám napsal pouze na výměnný list k odbornému vyšetření: Jmenovaná není schopná nástupu práce v původní profesi. Myslíme si, že z pracovně právního hlediska tento doklad neobsahuje veškeré náležitosti, abychom zaměstnankyni mohli převést na jinou práci. Je na tento lékařský posudek nějaký formulář? Je naší povinností tento formulář předat závodnímu lékaři, nebo ho musí mít k dispozici on?

Zaměstnankyně má podepsanou pracovní smlouvu na 8 hod. denně tzn. 40 hodin týdně. Práce, na kterou jí budeme převádět je pouze na 5,5 hod. denně. Nebo jsme povinni ji převést na práci, která činí 8 hod. dle pracovní smlouvy? Pokud ji převedeme na tuto zkrácenou pracovní dobu, je třeba dodatek k pracovní smlouvě? Jsme povinni ji doplácet mzdu do 8 hodinové pracovní doby, nebo toto dorovnání provádí pojišťovna spolu s rentou?

V případě výpočtu renty (rozdíl mezi původním výdělkem před převedením  a výdělkem po převedení na jinou práci) je k vyplnění nějaký formulář?

Odpověď

Doporučuji zaměstnavateli, aby vyslal zaměstnankyni na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku k svému poskytovateli pracovnělékařských služeb se žádostí o posouzení její zdravotní způsobilosti k práci. Váš poskytovatel pracovnělékařské služby bude mít ve smyslu ust. § 3 odst. 2 vyhlášky č. 104/2012 Sb. lékařský posudek zaměstnankyně o nemoci z povolání k dispozici.  Pro případ, že posudkový závěr vyzní jako „zdravotně nezpůsobilá“ nebo „dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilosti“, požadujte zároveň posudkový závěr, zda nesmí nadále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání. Tento výslovný závěr v lékařském posudku je podkladem pro to, aby zaměstnavatel mohl postupovat podle zákoníku práce, a to buď nabídnout zaměstnankyni převedení na jinou práci (ust. § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) nebo jí dát výpověď (ust. § 52 písm. d) zákoníku práce).

Výměnný list k odbornému vyšetření nestačí. Formulář nebo tiskopis lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci předpisy neobsahují. Posuzující lékař musí vyhotovit lékařský posudek, který bude mít náležitosti stanovené:

• přílohou č. 1 bod 9 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, 
• ust. § 17 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, 

a posudkový závěr ve smyslu ust. § 43 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a ve smyslu ust. § 41 odst. 1 písm. b) a ust. § 52 písm. d) zákoníku práce (ohledně nemoci z povolání). Posuzující lékař by měl znát náležitosti lékařského posudku (je to součást posudkové služby, kterou poskytuje) – nejste povinni mu jej připravovat (i když i s takovými případy se v praxi setkávám).

Pokud z lékařského posudku vyplývá, že zaměstnanec nesmí nadále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, zaměstnavatel:

a) je povinen ho převést na jinou práci, přičemž je povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. Přednostně by mělo být převedení provedeno v rámci pracovní smlouvy.

b) nemá-li vhodnou práci, na kterou by ho převedl, pak lze dát výpověď podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce nebo skončit pracovní poměr ze stejného důvodu dohodou s tím, že zaměstnanci bude náležet zvýhodněné odstupné podle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce.

Práce na kratší úvazek, kterou zaměstnankyni nabízíte, podle mého názoru zcela neodpovídá schopnostem, zdravotnímu stavu zaměstnankyně a hlavně pracovnímu úvazku v pracovní smlouvě, neboť zaměstnankyně je schopna pracovat na plný úvazek, jen není schopna vykonávat dosavadní práci.  Výplata náhrady škody za dobu 2,5 hodin denně, kterou v takovém případě neodpracuje a která jí chybí do plného pracovního úvazku, by mohla být pojišťovnou zpochybněna s ohledem na ust. § 371 odst. 5 zákoníku práce: „Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat“.

Můžete zkusit projednat s příslušnou pojišťovnou, zda důvody, proč zaměstnankyně nemůže u vás nadále pracovat na plný úvazek, uzná pojišťovna jako důvody vážné a vámi vyplacenou náhradu za ztrátu na výdělku o plný rozdíl (tedy i rozdíl vzniklý menším pracovním úvazkem) bude považovat za náhradu vyplacenou v rámci stanovených právních předpisů a uhradí ji. Spíše se domnívám, že tomu tak nebude a že pojišťovna škodu vzniklou zaměstnankyni tím, že bude pracovat na kratší pracovní úvazek než dřív, nebude v té části (ztráta na výdělku za 2,5 hodiny denně), kterou neodpracovává, považovat za škodu, která nemá příčinnou souvislost s uznanou nemocí z povolání; pak pokud by zaměstnavatel uhradil i tuto škodu (za ztrátu na výdělku 2,5 denně, které nemá v úvazku), uhradil by škodu nad rámec stanový právními předpisy a pojišťovna takovou škodu zaměstnavateli nehradí.

Schůdnější řešení vidím v tom, že pro zaměstnankyni najdete práci, která bude na plný úvazek, i kdyby měla takováto práce být složena z více činností tak, aby obsáhla plný úvazek.

Běžně se mění obsah pracovní smlouvy dodatkem k pracovní smlouvě, podepsaným oběma smluvníma stranami. Zákoník práce připouští ohledně převedení na jinou práci, že zaměstnavatel vydá písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání (ust. § 41 odst. 7 zákoníku práce, zejména ve vazbě na odst. 3 téhož ust.).

Pokud se týče formulářů, obraťte se přímo na příslušnou pojišťovnu, která si určité formuláře vytváří, žádné oficiální formuláře v právních předpisech nejsou.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.153

Můžete mi blíže vysvětlit pojem „jiná fyzická osoba“, který je obsažen v ustanovení § 17 zákona č. 309/2006 Sb.?

Odpověď

Při výkladu pojmu „jiná fyzická osoba“, který obsahuje § 17 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je třeba vyjít ze systematiky tohoto zákona. Ze zákona vyplývá, že je nutno posuzovat zákonné povinnosti „jiné fyzické osoby“ v kontextu se zákonnými povinnostmi dalších fyzických osob, které se při provádění stavby pohybují na staveništi. V ustanoveních § 12 a § 13 Části druhé zákona je stanoveno, že se příslušná ustanovení zákoníku práce a celá Část první zákona., týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, vztahuje nejen na zaměstnavatele, tj. na právnické osoby, ale rovněž na fyzické osoby na staveništi.

V zásadě se jedná podle § 12 písm. a) až písm. d) o tyto fyzické osoby:

a) o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou (podle § 10 zákoníku práce) a sám též pracuje anebo

b) o fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu (například se jedná o zákon č. 451/1991, o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ale může jít i o výkon činnosti fyzické osoby na základě jiného právního vztahu, například družstevního či služebního vztahu anebo se může jednat o dobrovolnickou činnost,

c) o spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené v § 12 písm. a) nebo písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. anebo

d) o právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která se na základě souhlasu zadavatele stavby (stavebníka) nebo jejího zhotovitele anebo některého ze zhotovitelů, podílí na zhotovení stavby.

Na všechny tyto fyzické osoby se vztahuje § 101 odst. 1 a 2, § 102, 104 a 105 zákoníku práce a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Současně se v § 13 zákona č. 309/2006 Sb. stanoví, že tam, kde se v Zákoníku práce nebo v Části první zákona č. 309/2006 Sb. uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, tak se tím rozumí osoba uvedená v § 12 tohoto zákona. V Části třetí zákona č. 309/2006 Sb. nazvané „Další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, které se podílí na zhotovení stavby, a koordinátora BOZP na staveništi“ jsou upraveny povinnosti těchto zde vyjmenovaných osob.

V ustanoveních § 14 až § 18 této Části třetí zákona č. 309/2006 Sb., popř. v ustanoveních prováděcích právních předpisů, zejména v nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, jsou stanoveny povinnosti v oblasti zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to nejen pro zadavatele stavby, pro určeného koordinátora BOZP na staveništi, ale i pro zhotovitele, kteří se podílejí svojí činností na zhotovení stavby, ale rovněž pro další fyzické osoby, tj. pro „jiné fyzické osoby“ (§17), které se se souhlasem zadavatele stavby nebo zhotovitele po staveništi pohybují na staveništi.

Tento způsob právní úpravy vyplynul z transpozice jednotlivých ustanovení směrnice 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích, kdy bylo třeba explicitně v  tomto zákoně konkrétně v souladu s jejím článkem 10 promítnout do národního práva povinnosti, tzv. „jiných skupin osob“, tj. podle § 17 zákona „jiných fyzických osob“ na staveništi. Podle této platné právní úpravy mají „jiné fyzické osoby“, za které se považují všechny fyzické osoby na staveništi, povinnost poskytnout ostatním zhotovitelům podílejícím se na stavbě potřebnou součinnost při koordinaci opatření k zajišťování bezpečné a zdraví neohrožující práce a postupovat dle pokynů a opatření stanovených zhotovitelem anebo koordinátorem BOZP na staveništi na dané stavbě s cílem zajišťování BOZP na staveništi po celou dobu realizace stavby. Podle tohoto zákonného ustanovení „jiná fyzická osoba“, např. informuje zhotovitele, se kterým je ve smluvním vztahu nejpozději do 5ti pracovních dnů před převzetím pracoviště, a není-li to možné ze závažných důvodů, tak bez zbytečného odkladu, o všech okolnostech, které by mohly při její činnosti na staveništi vést k ohrožení života a poškození zdraví všech fyzických osob zdržujících se s vědomím zhotovitele na daném staveništi. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. mají na staveništi všechny fyzické osoby, tj. nejen fyzické osoby podle výše uvedeného ustanovení § 12 zákona, podílející se na zhotovení stavby, konkrétní povinnosti zde uvedené. Je třeba zdůraznit, že ustanovením § 17 zákona. se nemění povinnosti zhotovitele vůči jeho zaměstnancům anebo dalším osobám na staveništi ani povinnosti zhotovitele vůči „jiným fyzickým osobám“ na staveništi.

Toto zákonné ustanovení je třeba považovat za speciální zákonné ustanovení přijaté zákonodárcem k zajištění součinnosti zhotovitele s koordinátorem BOZP na staveništi a zhotovitele (popřípadě zhotovitelů) s každou fyzickou osobou na staveništi, kterou si zhotovitel najal pro splnění svého úkolu při provádění stavby.

Je pravdou, že ve většině případů půjde o fyzické osoby podle § 12 zákona, ale zadavatel nebo zhotovitelé mohou dát svůj souhlas k provádění určitých činností na staveništi i dalším fyzickým osobám, například pro výkon dozorových, kontrolních, měřících či znaleckých činností, tj. mimo rámec vymezený ustanovením § 12 zákona. Mezi tyto další fyzické osoby působící na staveništi patří fyzické osoby, které jsou přizvány zadavatelem stavby nebo zhotoviteli k spolupodílení se na provedení stavby, a které dohodnutou činnost mohu vykonávat jako činnost výdělečnou anebo i nevýdělečnou. Z výše uvedeného je zřejmé, že záměrem evropské směrnice 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích a v návaznosti na to i ustanovení § 17 zákona č. 309/2006 Sb., bylo zajistit cestou zákonné právní úpravy, v co největší míře, bezpečnost a ochranu zdraví při práci posílením součinnosti mezi zhotoviteli a všemi fyzickými osobami přítomnými na staveništi, které se s jejich souhlasem podílejí na realizaci staveb.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.152

Obracím se na vás s prosbou o informaci, týkající se povinnosti opakovaného školení operátorů obsluhujících pohyblivé zdvihací pracovní plošiny. V průkazech, které jsem od vás obdržel je uvedena roční periodicita a já se nemohu dohledat právního předpisu, který tuto četnost stanoví.

Nejdále jsem se dostal k tomu, že povinnost stanovit četnost opakovaných školení má provozovatel, a to v organizačních směrnicích, ale ten má pochopitelně zájem, provádět je co nejméně. Jako revizní technik a tedy dodavatel, prosím o radu, abych se měl, jak se říká, o co opřít.

Odpověď

Zajištění úvodního, ale i periodického školení zaměstnanců, tedy i obsluh pohyblivých pracovních plošin, je jedna ze základních povinností zaměstnavatele, stanovená § 103 odst. 1, 2 a 3 zákona číslo 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel musí určit nejen obsah, ale i četnost školení i způsob ověřování znalostí zaměstnanců.

Při tom by měl vycházet např. z ČSN ISO 18 878 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny – školení obsluhy, ale i z charakteru provozu, z rizik spojených s provozem plošiny na konkrétním pracovišti, z doporučení revizního technika a zejména z požadavků průvodní dokumentace, dodané výrobcem plošiny.

Optimální je zpravidla jednoroční lhůta.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.151

Musí mít děti v předškolním zařízení ochranné přilby k jízdám na koloběžkách ve školní zahradě?

Odpověď

Za jízdní kolo ve smyslu zákona 361/2000 Sb. v platném znění považuje i koloběžka a tedy na „veřejných komunikacích“ musí být dítě resp. osoba mladší 18-ti let vybavena přilbou.

Pokud se jedná o použití přilby na zahradě MŠ, nejedná se o veřejnou komunikaci. Na druhou stranu ředitelka mateřské školy je povinna vyhledávat rizika a přijímat opatření.

Pokud se rozhodne, že bude přilby používat i na zahradě je to její možnost. V tom okamžiku, ale by měla ke koloběžkám v majetku MŠ přilby zakoupit a pečovat o ně i z hlediska hygienických.

Pokud by dítě použilo svoji koloběžku z domova, bylo by povinností k dítěti a koloběžce dodat i ochrannou přilbu.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 21. ročník, vydával ROVS

....
• 29
• 30
• 31