Otázky a odpovědi

....
• 6
• 7
• 8

Dotaz č.270

Může ředitel základní školy provést orientační zkoušku na přítomnost alkoholu nebo omamné látky v krvi u nezletilé osoby po předchozím souhlasu zákonného zástupce (podle nového zákona č. 65/2017 Sb., § 20 a § 21, nebo musí vždy přivolat Polici ČR nebo strážníka?

Odpověď

Vzhledem k tomu, že v § 21 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je celkem striktně stanoveno, kdo může povinnou osobu (§ 20) vyzvat ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření, a v § 22 je stanoveno, kdo je oprávněn provést orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření, přičemž základní škola není zaměstnavatel a žák není jejím zaměstnancem, nemůže ředitel této školy vyzvat ani provést orientační vyšetření žáka, i kdyby k tomu měl předchozí souhlas jeho zákonného zástupce. Také jej nemůže vyzvat, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření.

V případě podezření musí toto podezření oznámit příslušnému oddělení Policie České republiky nebo obecní policie. V případě, že v obci není obecní policie zřízená, Policii České republiky.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.269

Musí zaměstnanci ve školství absolvovat výstupní prohlídku podle novelizované legislativy - zákon č. 373/2011 Sb.a vyhláška č. 79/2013 Sb.?
Jedná se o § 13 vyhlášky č. 79/2013 Sb., kde je jasně popsáno, kdy se prohlídka provádí a za c) pokud tak stanoví jiný právní předpis.
V příloze 2 této vyhlášky, části II Rizika ohrožení zdraví, bod 1 „Práce ve školách a školských zařízeních…“ je uvedena výstupní prohlídka.
Znamená toto naplnění podmínky uvedené pod písmenem c) pokud tak stanoví jiný právní předpis?
Zaměstnanci ve školství tedy musí absolvovat výstupní prohlídky?

Odpověď

Nemusí, protože vyhláška č. 79/2013 Sb. a její příloha 2 není jiný právní předpis.
Výstupní prohlídkou, která je uvedená v příloze 2, části II., bod 1, není stanoven důvod provedení prohlídky, ale její náplň, pokud prohlídka bude provedená z některého důvodu, uvedeného v § 13.
Výstupní prohlídka zaměstnanců ve školství se tedy provádí z důvodů, uvedených v § 13, odst. 2, písm. a), bod 2. nebo bod 3.
Podle písmene a), bodu 1. by byla výstupní prohlídka provedena, pokud by z nějakého jiného důvodu byla jím vykonávaná práce zařazená do druhé rizikové, třetí nebo čtvrté kategorie prací podle zákona 258/2000 Sb., nebo ze stejného důvodu by se jednalo o naplnění požadavků, uvedených v § 13, písm. b) výše uvedené vyhlášky.
Podle § 13, písm. c) by u pracovníka ve školství byla provedená výstupní prohlídka tehdy, pokud by se na něj např. vztahovalo ustanovení atomového zákona (263/2016 Sb., § 80 = jiný právní předpis) a jako zaměstnanec ve školství by byl také radiačním pracovníkem kategorie A, nebo by tato prohlídka byla stanovena školským zákonem nebo jeho prováděcím předpisem, což v současné době není, nebo by byla výstupní prohlídka stanovená jiným právním předpisem, který se také vztahuje na vyučovaný obor.
Případně výstupní pracovně lékařská prohlídka může být provedená z důvodu, který je uveden v § 13, odst. 3, vyhlášky 79/2013 Sb.:
„Výstupní prohlídka při ukončení pracovněprávního nebo obdobného vztahu se dále provede v případě, kdy o to požádá zaměstnavatel nebo jeho prostřednictvím zaměstnanec.“

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 24. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.268

Obracím se na Vás s prosbou o odpověď na téma šikana na pracovišti.

Jaké prostředky má možnost využít bezpečnostní technik při zjištění fyzického napadení zaměstnance jiným zaměstnancem? Je to pouze v kompetenci přímého nadřízeného zaměstnance?

Popis situace.

Na pracovišti byl fyzicky a slovně napadený zaměstnanec (velmi subtilní postavy – hmotnost cca 50 kg) jiným zaměstnancem (robustní postavy). K napadení došlo v prostoru, který je monitorován bezpečnostními kamerami. Napadený zaměstnanec byl stažen z vysokozdvižného vozíku a povalen na zem s výhružkami fyzické likvidace. Napadení si vyžádalo lékařské vyšetření s podezřením na poškození zad (rentgen).

Dočasnou pracovní neschopnost napadený zaměstnanec odmítl a zároveň se bojí, aby nepřišel o zaměstnání.

Odpověď

Pokud se jedná o „jednorázovou“ záležitost a napadený zaměstnanec nebyl napaden opakovaně, případně nebyl jinak diskriminován, tak se nejedná o šikanu, ale o ublížení na zdraví, což je trestný čin podle části druhé - zvláštní část, hlavy I – trestné činy proti životu a zdraví, dílu 2 – trestné činy proti zdraví, nebo o trestný čin rvačky podle § 158 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.).

Pokud napadený zaměstnanec spor nevyvolal, bude se také v případě prokázání souvislosti s plněním pracovních úkolů pravděpodobně jednat o pracovní úraz, a zaměstnavatel je povinen jej vyšetřit v souladu se zněním § 105 zákoníku práce, a také jej ohlásit bez zbytečného odkladu územně příslušnému útvaru Policie České republiky, protože zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin.

V případě, že by se na sporu a následné rvačce podílel, nejednalo by se o pracovní úraz, protože by nebylo naplněno ustanovení § 271k zákoníku práce, kde je stanoveno, že o pracovní úraz se jedná v případě, že k úrazu došlo nezávisle na vůli zaměstnance.

V každém případě musí zaměstnavatel tuto záležitost řádně prošetřit a na základě závěru šetření vyvodit důsledky v souladu s ustanovením zákoníku práce (např. § 52, písm. g)) nebo již zmíněného § 105 včetně náhrady škody podle § 269 a následných zákoníku práce, a stanovit opatření k zabránění opakování situace.

V případě, že by se jednalo o pracovní úraz se zaviněním zaměstnance, který napadl jiného zaměstnance, s náhradou škody, je ten, kdo náhradu vyplatil, povinen ji vymáhat po viníkovi (§ 11 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, nebo § 261, odst. 3 zákoníku práce), protože každý zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo mj. k  nemajetkové újmě (§ 249, odst. 1 zákoníku práce).

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.267

Do které kategorie zařadit řidiče nákladní dopravy vozu nad 3,5 tuny? Řidič kamionu, který u společnosti vykonává i jiné pracovní činnosti, zajišťuje podle požadavků výroby dopravu materiálu.

Jedná se o nepravidelné cesty do zahraničí (1 až 2 krát za měsíc, případně vícekrát), které nemůže vzhledem ke vzdálenosti a dodržování přestávek v řízení za běžnou, osmihodinovou pracovní dobu zvládnout. Podle situace někdy přespává, jindy nepřespává. Závisí to na možnostech dodavatele, času dojezdu, naložení, atd. Jde tedy o cesty někdy jednodenní, jindy dvoudenní.

Odpověď

Pro situaci „někdy přespává, jindy nepřespává„ uvádím, že pro dobu řízení vozidel nad 3,5 t platí nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě (prováděcí předpis zákoníku práce), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, které jsou závazné pro všechny zaměstnavatele, kteří provozují jakoukoliv dopravu vozidly nad 3,5 t. Tyto předpisy stanovují mj. odlišnou dobu řízení a bezpečnostních přestávek od doby řízení a bezpečnostních přestávek, které jsou stanoveny nařízením vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

Pro kategorizaci:

Pokud zaměstnavatel používá k dopravě nová vozidla, jejichž pracoviště řidič (kabina) odpovídá ergonomickým požadavkům, které jsou stanovené právními předpisy, není důvod zařadit řidiče při řízení vozidla do jiné než 1. kategorie prací. Pokud by pravidelně řídil vozidlo a jednalo by se o práci v noci podle definic, které jsou uvedeny v zákoníku práce, mohla by být tato práce zařazená ve 2. kategorii prací z důvodu psychické zátěže. Pokud zaměstnanec jako součást obsluhy vozidla manipuluje ručně s břemeny, mohla by být tato práce zařazená do 2. nebo 3. kategorie prací z důvodu fyzické zátěže, v závislosti na četnosti manipulace a hmotnosti břemen.

Pokud zaměstnanec řídí vozidlo, které neodpovídá ergonomickým požadavkům (např. 20 a více let stará AVIE), mohla by být práce zařazená do jiné než 1. kategorie z důvodu pracovní polohy (na základě posouzení), celkových vibrací (na základě měření) nebo fyzické zátěže při působení větších sil na jednotlivé svalové skupiny (na základě měření).

Pro zařazení páce do příslušné kategorie ale platí ustanovení § 2, odst. 2 vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, kde je stanoveno, že:

„Při zařazování prací do kategorií se ve smyslu § 37 odst. 3 písm. e) zákona o ochraně veřejného zdraví stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické směně.

Za rozhodující faktory se považují faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví.

Při zařazení jednotlivých faktorů do kategorie práce se do návrhu podle § 37 odst. 3 písm. e) zákona uvede zařazení práce s jednotlivými rozhodujícími faktory podle přílohy č. 1 v charakteristické směně.

Za charakteristickou směnu se pokládá směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům.

Pro účely hodnocení faktorů celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, ruční manipulace s břemenem a hodnocení pracovních poloh se za charakteristickou směnu považuje průměrná směna stanovená právním předpisem upravujícím podmínky ochrany zdraví při práci (nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci).“

Tzn., že při zařazování prací do kategorií je nutno vždy vycházet z charakteristické (převažující) směny.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.266

Jedná se o zařazení práce svářeče, rizikový faktor vibrace (měření nebylo provedeno).

Zaměstnanci – svářeči používají pro začišťování svárů brusky.

Jedná se o pravidelnou součást pracovní činnosti v osmihodinových pracovních směnách.

Zaměstnanci brousí v 10ti až 15ti minutových intervalech. Další činností je příprava materiálu a zařízení, seznámení s technickou dokumentací, svařování, předávání dílů k dalším operacím – práce při používání brusek jsou přerušovány jinou činností, nejsou tedy stanoveny bezpečnostní přestávky. V časovém snímku charakteristické směny uvádím časy – délku rozvržení jednotlivých pracovních úkonů.

Při zařazení prací do kategorie jsem u rizikového faktoru vibrací uvedla časy, kdy jsou brusky používané. U jednotlivých typů brusek jsem váženou hodnotu vibrací působících na ruce přepočetla na dB, a tyto hodnoty uvedla (použila jsem vzorec přepočtu z m.s^-2 na dB, který jsem naposled používala v roce 2014, a tehdy to bylo dostačující.) Krajská hygiena mi nyní zařazení prací vrátila s tím, že vibrace je třeba dopočítat na konkrétní hodnotu. Bohužel nevím, co ode mne požadují.

Odpověď

Ať v roce 2014 nebo nyní, i když tehdy tolerovaný orgánem ochrany veřejného zdraví, nebyl tento postup správný, protože zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v § 38 od 1. 10. 2003 stanovuje, že:

„Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný.“

Podobný postup byl u „měřitelných“ faktorů stanoven i předtím.

Správný postup je následující.

Zaměstnavatel zpracuje časový snímek pracovního místa, v tomto případě stačí stanovit, s jakým vibrujícím nářadím zaměstnanec pracuje a délku práce pro jednotlivé druhy nářadí (pokud nepoužívá jeden druh vibrujícího nářadí). Poté může zpracovat odhad tím, že z návodu výrobce zjistí hodnoty vibrací včetně odchylky v m.s^-2, tuto hodnotu přepočte na dB a následně vypočte zátěž působící na zaměstnance za osmihodinovou pracovní dobu.

K těmto výpočtům lze použít návod, který je uveden ve webové knihovně společnosti ROVS (https://www.rovs.cz/kalkulacky/vypocty-odborneho-odhadu-zateze-vibracemi).

Pokud zaměstnanci pracují s různými druhy vibrujícího nářadí (i od jednoho výrobce), je potřebné toto zohlednit jak v časovém snímku, tak i ve výpočtu, případně zpracovat časový snímek a hodnocení pro každého pracovníka zvlášť.

Tento postup je vhodný v případě, pokud zaměstnavatel si není jistý, zda má měření nechat provést.

V ostatních případech a pro účely kategorizace musí zaměstnavatel provést měření držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k měření vibrací působících na ruce.

V případě zpracování odhadu je potřeba si také uvědomit, že výrobce stanovil hodnoty vibrací u nového nářadí v „laboratorních“ podmínkách, a že používáním tohoto nářadí dochází k jeho opotřebení, a tím ke zvyšujícím se hodnotám vibrací.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

....
• 6
• 7
• 8