Otázky a odpovědi

....
• 7
• 8
• 9

Dotaz č.265

Měli jsme školení interních auditorů, na kterém ze strany školitele zazněl dotaz „Kdo vede evidenci práce v riziku“.

V naší společnosti máme provedenou kompletní kategorizaci prací na všechny pracovní pozice.

Jako příklad bych uvedl báňské záchranáře, které mám zařazeny do 3. kategorie v rizikových faktorech:

Chemické látky

Hluk

Fyzická zátěž

Zátěž teplem

Psychická zátěž

Všechny tyto faktory byly určeny jako škodlivé pro případ zásahu v případě havárie a řešení nebezpečných stavů. Za nehavarijního stavu vykonávají práce zaměstnanci práce zařazené do maximálně kategorie 2.

Dále jsou do 2. rizikové kategorie zařazeni zaměstnanci z důvodu rizikového faktoru celkové vibrace pracovníky technického dozoru při dozorování vrtných prací na vrtné soupravě.

Posledním případem jsou pracovníci zařazení do 3. kategorie z hlediska rizikového faktoru hluk. Jedná se o pracovníky, kteří v průběhu pracovní směny na pár minut vstupují do prostoru kompresorovny, kde byly naměřeny zvýšené hodnoty hluku.

Všichni pracovníci jsou vybaveni vhodnými OOPP pro výkon své činnosti.

Jakým způsobem je nutné expozice těchto pracovníků sledovat?

Odpověď

Podle § 40 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů  (), je zaměstnavatel povinen u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce, vést evidenci:

• o jménu, příjmení a rodném čísle,
• o počtu směn odpracovaných při rizikové práci, s výjimkou rizika infekčního onemocnění,
• o datech a druzích provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěrech, o zvláštních očkováních souvisejících s činností na pracovišti zaměstnavatele nebo o imunitě (odolnosti) k nákaze,
• údajů o výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek a naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele, s výjimkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců.

Pokud zaměstnavatel vede personální evidenci zaměstnanců, neměl by být problém ve vedení evidence o jménu, příjmení a rodném čísle podle práce (profese, pracovního místa apod.), kterou zaměstnanec vykonával.

Totéž platí pro evidenci dat a druhů provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěrech, pokud zaměstnavatel zakládá posudky pracovně lékařských prohlídek zaměstnanců.

Údaje o výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek a naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele jsou uvedeny v protokolech o měřeních nebo hodnocení pracovní zátěže, jako podkladů pro zařazení práce do kategorie.

Tyto údaje je zaměstnavatel povinen uchovávat a případně předávat v lhůtě, která je stanovená v § 40 písm. b), c) zákona č. 258/2000 Sb.

Pokud jsou práce zařazené do 2. rizikové nebo 3. případně 4. kategorie, a zaměstnanci vykonávají práce po celou dobu směny, stačí pro sledování počtu směn odpracovaných při rizikové práci vést evidenci odpracované doby.

Pokud zaměstnanci vykonávají běžně práce, které jsou zařazeny do 2. kategorie, tak počet směn se v tomto případě nesleduje – práce zařazená do 2. kategorie není prací rizikovou (§ 39 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.).

V tomto případě ale zaměstnavatel musí samostatně sledovat počet odpracovaných směn zaměstnanci, při pracích zařazených do 3. kategorie. V tomto konkrétním případě by to nemusel být opět problém, protože v případě havárií nebo jiných nebezpečných stavů zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, kteří se na jejich likvidaci podílejí, a práce, kterou při likvidaci vykonávají, je zároveň zařazená do 3. kategorie prací.

Data je možno vést, za předpokladu dodržení zásad ochrany osobních údajů, také v elektronické podobě, protože zákonem není stanovena forma pro vedení evidence.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.264

Firma má svého smluvního lékaře, který provádí periodické a vstupní lékařské prohlídky zaměstnanců.

Práce, které zaměstnanci provádějí, jsou zařazeny do 2. Kategorie (lakýrníci) a 3. kategorie prací (svářeč – zámečník). V rozhodnutí KHS jsou určená speciální zdravotní vyšetření.

Nevím, zda na tato speciální zdravotní vyšetření, musí posílat zaměstnavatel zaměstnance sám nebo je to povinnosti smluvního lékaře.

Zaměstnanec od smluvního lékaře přinese potvrzení, že je schopen práce, která je v žádosti o lékařskou prohlídku uvedená. Stačí tedy  posudek od lékaře, že je schopen a zaměstnavatel už nemusí ho posílat na speciální vyšetření, nebo i přesto zaměstnavatel  musí zaměstnance poslat na speciální vyšetření.

Jak se zaměstnavatel dozví, že zaměstnanec na speciálním vyšetření nebyl, když od smluvního lékaře má potvrzení, že zaměstnanec je schopen práce.

Od 1. 11. 2017 je novelizovaný zákon č. 373/2011 Sb. a nevím, jak se novelizace promítne do zdravotních prohlídek.

Odpověď

Na základě ustanovení zákona o specifických zdravotních službách (č. 373/2011 Sb.) a jeho prováděcího předpisu vyhlášky o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (č. 79/2013 Sb.), musí zaměstnavatel předat poskytovateli pracovně lékařských služeb informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek (zařazení prací do kategorií včetně rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví, protokoly o měření škodlivých faktorů apod.).

Dále musí na žádosti o pracovně lékařskou prohlídku uvést mj. c) údaje o pracovním zařazení zaměstnance nebo údaje o předpokládaném pracovním zařazení osoby ucházející se o zaměstnání, dále údaje o druhu práce, režimu práce, o rizikových faktorech ve vztahu ke konkrétní práci, míře rizikových faktorů pracovních podmínek vyjádřené kategorií práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů pracovních podmínek, druh požadované pracovně lékařské prohlídky a důvod k provedení prohlídky.

Posuzující lékař poskytovatele pracovně lékařských služeb na základě těchto informací provede pracovně lékařskou prohlídku, která se skládá ze základního vyšetření (§ 7, odst. 1, vyhlášky č. 79/2013 Sb.) a případě, že je tak stanoveno právním předpisem, rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví nebo na základě indikace posuzujícím lékařem, je základní vyšetření rozšířeno o vyšetření odborné. Pokud je poskytovatel pracovně lékařských služeb odborně způsobilý, provede toto odborné vyšetření sám, pokud není takto odborně způsobilý, vyšle zaměstnance k odbornému vyšetření k poskytovateli zdravotních služeb, který je odborně způsobilý, na základě vlastní žádosti.

Po získání všech informací, posuzující lékař poskytovatele pracovně lékařských služeb, vydá posudek ve smyslu hlavy IV, dílu 1 zákona o specifických zdravotních službách, s hodnocením, že posuzovaná osoba je zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Tento posudek je rozhodný pro zaměstnavatele.

Toto neplatí u dopravně psychologického vyšetření řidičů vozidel podle zákona o provozu na pozemních komunikacích (§ 87a, odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.), protože dopravní psycholog není zdravotnickým pracovníkem podle zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (č. 95/2004 Sb.) nebo zákona o nelékařských zdravotnických povoláních (č. 96/2004 Sb.). K tomuto vyšetření vyšle zaměstnavatel zaměstnance ve lhůtách stanovených § 87a, odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Posudek tohoto vyšetření je podkladem pro vyšetření zaměstnance podle zákona č. 373/2011 Sb.

Novelou zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, byly upřesněny, doplněny a v některých případech změněny náležitosti týkající se mj. lékařských posudků a pracovně lékařských služeb včetně nemocí z povolání. Nemění se druhy, lhůty, rozsah a náplň pracovně lékařských prohlídek. Vzhledem k počtu změn doporučuji tazateli si příslušné části zákona prostudovat.

Zároveň upozorňuji, že novelou zákona, platnou od 1. 6. 2018, dojde ke změně společných ustanovení pro posudkovou péči a lékařské posudky, která ale nebude mít vliv na poskytování pracovně lékařských služeb a pracovně lékařské prohlídky.

Poznámka:
Novelou vyhlášky č. 79/2013 Sb., platnou od 15. 12. 2017, došlo k úpravě lhůt, rozsahu a náplní některých pracovně lékařských prohlídek.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.263

Máme pracoviště, kde do různých provozních lázní dle technologického postupu zaměstnanci míchají různé CHL (chemické látky a směsi). Když to shrnu, tak většina z nich je klasifikována jako žíravá a v sousední lázni CHL klasifikována jako toxická (H400-vysoce toxický pro vodní organismy).

a) Znamená to pro nás, že výše popsaná CHL toxická je klasifikována jako vysoce toxická? Tudíž bychom s touto CHL měli nakládat - tzn. podle požadavků odst. 7) § 44a zákona č. 258/2000 Sb. apod.?

b) CHL určené do lázní jsou skladovány v samostatné místnosti k tomuto účelu určenému a zkolaudovanému v originálních a uzavřených obalech na stanovených místech.  Ve stejné místnosti pravidelně probíhá „TITRAČNÍ STANOVENÍ CHEMIKÁLIÍ V LÁZNÍCH“. Pro tento „laboratorní účel“ se používají následující CHL – H₂SO₄ (25%). BROMFENOLOVÁ MODŘ (hořlavá), NaOH (0,1 N), FENOLFTALEIN. Otázkou je, zda jsou nějaká speciální pravidla, jaké látky by měli být skladovány odděleně např. kvůli tomu, že pokud by se smíchaly, mohlo by dojít k nějaké chemické reakci? Pokud takové pravidla existují, tak jaký je minimální požadavek k jejich uchování např. speciální skříň (zamčené), odstup od sebe 1 m apod.

c) Mohu jako odborně způsobilá osoba v prevenci rizik vypracovat písemná pravidla k CLH, u kterých není požadavek na zpracování „chemikem“?

d) A mohu seznamovat (školit) s těmito pravidly zaměstnance? Je stanoven nějaký požadavek na opakování tohoto školení?

Odpověď

a) Nezaměňujte pojem “akutní toxicity”, kterého se týká předmětné ustanovení § 44a a pojem toxicity pro vodní prostředí. To jsou zcela rozdílné věci, které navíc nejsou žádným způsobem považovány za aditivní vlastnosti. Jednak se to dočtete v bezpečnostním listu a pak bych vás také odkázal na ČSN 01 8003 (8/2017) kde je přehledná tabulka navzájem nevhodných kombinací chemikálií při skladování.

b) Požadavek na skladování je pak obecně takový, že by mělo být zabráněno smíchání takových látek při porušení obalu. V praxi to např. znamená mít oddělené záchytné jímky. Vždy je třeba vycházet z vlastností látek, např. kyseliny neskladovat společně s louhy, hořlavé kapaliny společně se silnými oxidanty. U látek klasifikovaných jako Acute tox. kat. 1 a 2 pouze vyplývá požadavek jejich zajištění proti případnému zneužití. Nikde ovšem není napsáno, že nemůžete zajistit stejným způsobem i látky jiné budou-li skladovány společně. Takže si klidně dejte pod zámek do trezoru chlorid sodný společně s kyanidem draselným.

c) Můžete. Specifický kvalifikační požadavek na zpracovatele není dán žádným obecně závazným právním předpisem.

d) Můžete, s výjimkou látek a směsí klasifikovaných jako Acute tox. kat. 1 a 2, tam musí školitel splňovat kvalifikační předpoklady podle § 44b zák. č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Seznámení s písemnými pravidly je explicitně stanoveno u Acute tox. kat. 1 a 2 - nejméně 1x za 2 roky osobou s odbornou způsobilostí podle § 44b zák. č. 258/2000 Sb. v jeho platném znění. Režim školení o ostatních látkách je pod zákoníkem práce, ten lhůtu neuvádí, jen říká, že zaměstnavatel stanoví periodicitu a obsahovou náplň školení. Takže je to v kompetenci zaměstnavatele. Judikatura se v minulosti chytala termínů zákona o PO, kde je lhůta jasně stanovena: u řadových zaměstnanců před započetím práce a není-li stanoveno jinak, tak jednou za 2 roky (vedoucí zaměstnanci 1x za 3). Doporučil bych přidržet se tohoto právního názoru.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.262

V původním znění zákoníku práce č. 262/2006 Sb. v § 94 čl. 2b  bylo uvedeno, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem závodní preventivní péče:

a) před zařazením na noční práci,

b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně.

c) kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá

Tento paragraf byl zákonem 202/2017 Sb., kterým se mění zákon 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ze dne 8. června 2017 v třetí části nahrazen čl. V, odst. 2., který zní:

„Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek stanovených pro pracovnělékařské služby zákonem o specifických zdravotních službách. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci požadována.“

V zákoně č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách v platném znění  (poslední novelizace 310/2017 Sb.) je o prohlídkách na noční práce jen to, že se musí proplácet. Jinak nic.

Znamená to, že zaměstnanci pracující v noci by měli chodit na prohlídky podle kategorie? U psychické zátěže je noční práce automaticky zařazena do 2. kategorie, takže pokud z nějakých jiných důvodů nemají kategorii 2R, 3 nebo 4, měli by chodit na LPP  do 50 let jednou za 5 let, nad 50 let jednou za 3 roky?

Odpověď

Novelou zákonů č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se kromě zrušení jednoroční lhůty periodické prohlídky prakticky mnoho nemění, i vzhledem k tomu, že podrobnosti pracovně lékařských služeb i pro práci v noci jsou řešeny vyhláškou č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

Jedním z důvodů, proč byly pracovně lékařské prohlídky (dříve „LPP“) pro práci v noci řešeny v zákoníku práce bylo, že v té době byly pracovně lékařské prohlídky prováděny podle Směrnice ministerstva zdravotnictví (PP-265-20.11.67) ze dne 16. prosince 1967, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 17/1970 Věstníku MZd ČSR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21. května 1970, ve znění č. vyhlášky č. 487/1991 Sb., vyhlášky č. 31/1993 Sb. a zákona č. 61/2000 Sb., případně jiných předpisů, a tyto předpisy pracovně lékařské prohlídky pro práci v noci neřešily.

V souvislosti s přijetím zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, jsou do 1. 11. 2017 pracovně lékařské prohlídky řešeny dvěma platnými zákony, s jednou výjimkou, totožně.

Od 1. 11. 2017 bude platit, že zaměstnanec, který bude nově zařazen (nový zaměstnanec nebo zaměstnanec, který bude „přeřazen“ z jiné práce) na noční práci, a bude zároveň vykonávat práci zařazenou do 2. nebo 3. kategorie prací podle zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a jeho prováděcí vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, příloha 1, část 10 „Psychická zátěž“, tzn. práce vykonávaná v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu (2. kategorie) nebo práce pouze v noci, případně souběh všech tří faktorů pro zařazení do 2. kategorie (3. kategorie), musí zaměstnanec absolvovat vstupní pracovně lékařskou prohlídku, z důvodu uvedeného ve vyhlášce č. 79/2013 Sb., § 10, odst. 2:

„Vstupní prohlídka se provádí kromě případů stanovených zákonem též před převedením zaměstnance na jinou práci, pokud jde o práci vykonávanou za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance. Odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden, a to bez ohledu na to, zda změna takových podmínek vede ke změně výsledné kategorie práce.“

Vstupní pracovně lékařskou prohlídku by měli absolvovat i jiní zaměstnanci, pracující v noci, protože tato činnost je zařazená podle vyhlášky č. 79/2013 Sb., příloha 2, část II., odst. 13. „Noční práce“ jako riziko ohrožení zdraví.

Těmito „jinými“ zaměstnanci mohou být i zaměstnanci, kteří vykonávají práci v noci, ale nevykonávají práci v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu nebo práci pouze v noci, protože podle definice zákoníku práce je, že noční práci je práce konaná v noční době a noční dobou je doba mezi 22. a 6. hodinou (§ 78, odst. 1, písm. j)), a zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích (§ 78, odst. 1, písm. k) a § 94, odst. 1).

Periodické prohlídky jsou v těchto případech prováděny ve lhůtách stanovených § 11, odst. 2 a 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb. pro 2. kategorii 5 let nebo 3 roky podle věku zaměstnance (odst. 2, písm. b)), pro 3. kategorii (nebo 2. rizikovou) co 2 roky bez rozdílu věku (odst. 2, písm. c)), nebo v případě zařazení činnosti jako „rizika ohrožení zdraví“ 4 nebo 2 roky podle věku (odst. 3, písm. a) a b)).

Dále může být z důvodu práce v noci provedena mimořádná pracovně lékařská prohlídka z podnětu zaměstnance, ve smyslu § 12, odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 79/2013 Sb.

Vzhledem k připravované novele vyhlášky č. 79/2013 sb., je možné, že bude nově stanovená lhůta periodických pracovně lékařských prohlídek v příloze 2, části II., odst. 13. „Noční práce“ tak, jako je to stanoveno např. v odst. 6. „Obsluha řídicích center a velínů velkých energetických zdrojů včetně jaderných a chemických provozů, při jejichž havárii by mohlo dojít k ohrožení zaměstnanců či obyvatelstva a k závažným ekologickým následkům“ nebo odst. 8. „Práce v hlubinných dolech“.

Jistotu ale budeme mít, až novela vyjde ve Sbírce zákonů.

Poznámka:

Novelou vyhlášky č. 79/2013 Sb., platnou od 15. 12. 2017, je stanovena lhůta periodické pracovně lékařské prohlídky na jednou za 2 roky.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

Dotaz č.261

Firma pracuje venku a provádí nátěry potrubních systémů. Pro svoji potřebu vozí v autě 10 l kanystr s benzínem  do centrály, také vozí sebou propanbutanové lahve na nahřívání a  odstraňování  starých nátěrů. Jaká pravidla mám vypracovat pro převoz kanystru benzínu? Když převáží v autě propan-butan, od jakého množství už musí být školení ADR a jak má být označeno auto, které převáží propan-butan?

Odpověď

Pro upřesnění bych zůstal u přepravy jednotlivých lahví na propan-butan určených pro údržbu potrubních systému, protože pro přepravu „velkého“ množství propan-butanu v lahvích nebo cisternách platí ADR v celém rozsahu.

V České republice řeší přepravu nebezpečných věcí zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, částí III „Přeprava nebezpečných věcí v silniční dopravě“, kde je stanoveno, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), a to za podmínek v ní uvedených.

V příloze A „Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“, části 1 „Všeobecná ustanovení“, kap. 1.1.3.1 „Vynětí z platnosti vztahující se k druhu přepravy“, je stanoveno, že ustanovení dohody ADR se nevztahují na přepravu prováděnou podniky jako vedlejší činnost k jejich hlavní činnosti, jako je zásobování stavenišť pozemních nebo inženýrských staveb nebo zpětné jízdy z nich, nebo přepravy související s měřičskými, opravářskými a údržbářskými pracemi, v množstvích nejvýše 450 litrů v jednom obalu, včetně IBC a velkých obalů, a nepřekračujících nejvyšší celková množství uvedená v kap. 1.1.3.6. Musí být učiněna opatření k zamezení úniku obsahu za normálních podmínek přepravy. Tato vynětí se nevztahují na třídu 7 (radioaktivní látky).

Tzn., že na přepravu propan-butanových lahví, určených pro údržbu, se ADR nevztahuje.

Při přepravě ale nesmějí být láhve vystaveny rázům, možnosti převrácení nebo pádu a musí být zajištěny. Uloženy musí být podélně s osou nebo příčně k ose vozidla, a pokud by byly položeny (např. láhev 33kg), musí být zaklíněny.

Vozidlo je vhodné na zadní části označit tabulkou podle přílohy ČSN 01 8014 Tabulky k označování prostorů s tlakovými nádobami na plyny, bez nápisu. Dále je vhodné vybavit osádku a vozidlo písemnými pokyny pro případ nehody nebo mimořádné události a hasicími přístroji podle § 23, odst. 2, písm. g) a l) uvedeného zákona.

Totéž platí i pro převoz 10 l kanystru s benzínem.

U benzínu je to ale trochu složitější, protože podle zákona o ochraně veřejného zdraví, musí být pro benzín zpracována písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi, protože benzín je podle bezpečnostních listů výrobců označen jako látka karcinogenní kategorie 1B (Carc. 1B) a zároveň mutagenní kategorie 1B (Muta. 1B). V pravidlech musí být uvedeny podmínky nejenom pro přepravu kanystru, ale také i o zacházení při jeho plnění, skladování a při dolévání nádrže elektrocentrály. Pravidla musí být projednána s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví (§ 44a odst. 7 zákona č. 258/2001 Sb.,) – územním pracovištěm krajské hygienické stanice, a s pravidly musí být seznámení zaměstnanci, kteří s benzínem zacházejí, přičemž pravidla musí být volně dostupná na pracovištích těchto zaměstnanců (v tomto případě asi ve vozidle). Způsob a četnost seznámení zaměstnanců s pravidly stanovuje zaměstnavatel v souladu s § 103 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

Publikováno v Poradce BOZP – otázky a odpovědi, 23. ročník, vydával ROVS

....
• 7
• 8
• 9